II. Mario a kouzelník

27. srpna 2015 v 18:14 | Black Minister |  čtenářský deník

Mario a kouzelník

Thomas Mann
80 stran



Nebudu se rozepisovat o tom, jak nesnáším povinnou četbu, jelikož si myslím, že do čtení by nikdo neměl být nucen a už vůbec by nikomu nemělo být řečeno, že nějakou knihu číst "musí".
Thomas Mann by se nejspíše v hrobě obracel, a pak by dlouho plakal, kdyby viděl, jaký mladí lidé umí, udělají zhnusený obličej, když jim někdo jeho dílo přiřkne jako "povinnou četbu".
Jelikož je dílo Mario a kouzelník nešťastně zařazeno právě do povinné četby, automaticky jsem ho měla tendenci odstrčit stranou na hromadu "tak tohle ani náhodou" kde již pár knih zaujímá čestné místo. Vévodí jim Babička od Boženy Němcové.


Knihu jsem si nakonec rozhodla přečíst, protože byla útlá kvůli jedné jediné větě, která mě oslovila v krátké ukázce ve škole. Knihu jsem pracně sháněla, koupila a přečetla kvůli jedné jediné větě…a v mém vydání knihy ji pak přeložili jinak. To mě naštvalo a knihu bych snad bývala zahodila, jenomže daná scéna se naštěstí nacházela až na samém konci knihy, kdy už mi to přišlo škoda, a navíc se mi kniha zalíbila.
Děj knihy přejdu. Má to být sice recenze, ale jelikož je Mario a Kouzelník zařazen do povinné četby, jistě jste knihu již všichni četli. Pokud jste prckové na základce, tak ji číst budete a já bych vás jen připravila o příběh. Pokud jste již prošli střední školou a knihu jste nečetli, jste hloupí a dobře vám tak.
Když jsem knihu otevřela, pozdravila mne starší inteligentní čeština. Žádné "vytuněné" výrazy, žádný na přemýšlení jednoduchý text. (Přestože knihu považuji spíše za odpočinkovou, nestalo se mi ani jednou, že bych si najednou uvědomila, že jsem několik stránek přečetla, aniž bych si toho všimla a dostalo se jim jen matného vnímání.)
Po pár stránkách mě styl psaní přestal rozčilovat, ba dokonce se mi začal číst velice příjemně. První část knihy byla jaksi mdlá vedle mých očekávání stránek, na kterých se konečně objeví kouzelník ze školní ukázky. Kouzelník se vskutku objevil v samém závěru knihy (vzhledem k její tloušťce zhruba v polovině.) Zde jsem zjistila, jak Mann bravurně dokáže vykreslit ponurou, trochu tajemnou atmosféru i postavu dominantního, trochu zkaženého charakeru, bez přílišných morálních zásad či snad dbání na společenské konvence. Abych to shrnula, postavu kouzelníka Cipollu, jsem si nesmírně zamilovala. Přestože je to postava, která u většiny lidí přílišné sympatie nevzbuzuje. Já však často tíhnu k podobným charakterům.


Knihu mohu jen vřele doporučit.

Hvězdičky dávat nebudu, jelikož by každá kniha, kterou se pokouším referencovat měla plný počet. Vždy se mi nejvíce líbí ta kniha, kterou právě čtu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama